Dětská - holý text

Vánoční vana
Ano,
Vánoce tiše domem vanou
a kapr ješte plave vanou
- to všechna sranda musí stranou.
„Safra,
kdo nám zabije toho kapra?“
„Víte co, zavoláme bratra
sousedky ze třetího patra!“
„Sláva.“
Bratr se do toho už dává,
mlátí rybu hlava nehlava.
„Dík a teď koukej k sestře plavat!“
Večír
řízek a pak stromek vzít stečí,
s piánem zpíváme jak v křeči
a v betlému tři mistři klečí.
V noci
bratra sousedky sžírá pocit,
že v našem domě o Vánocích
se lidé chovají jak cvoci.
Ráno
všecičko zaplavuje prázdno
- vanu i stromek i piáno.
Jen mistři nalezli dar Vánoc.



Tvrdé Y něžné
„Hý, Ty něžný Ypsylone,
mohl by sys pospýšyt
a na chvýly to mý srdce
tvrdý trochu konýšit?“

„Nechtějte to, mladej pane,
z vnějšku vejrám vyrovnaně,
celej jsem však rozeklanej.“

„Ale jďy, Ty jsy my strýda,
nemusýš se upýpat.
Dý sy řýcy - jen Tvý ruce
smý mý srdce rozhýbat.“

„Nejsem něžnej, já jsem tvrdej,
(zřejmě tak to všichni tvrděj)
prej mě děti nenáviděj,
stejskaj si, jen co mě viděj
...a stejně bejt přece musím?!
Jejda, sám sobě se hnusím!“

„Ý, když se dva tvrdý sýdou,
je z toho vždy beznaďý.
A ač nýsem nýhodňýšý,
y tak Tě snad pohlaďým -
mylujy Tvou stabylytu
a asy se nezmýlým,
když tvrďým: Do tvrdých palyc
patřý zase tvrdý klýn.“

„Oukej... Chcete potěšit?
- Vás netřeba konejšit.“



Usínání v hvězdném nebi
Slunce je jen jediné,
a když zajde, usínej,
usínej, mé dítě,
noční svit měsíce hladí Tě.

Zvou Tě prsty paprsků
za Polárkou na zmrzku,
na zmrzku z komety.
Poletíš na ní tam, kam chceš Ty.

Mléčná dráha se kroutí
jak atrakce na pouti,
na pouti Nebeské,
toč se a raduj se, zatleskej!

Velkým vozem projezdíš
milióny souhvězdí,
jsou hvězdy bloudivé,
jsou tu i planety, podívej.

Potom je čas vrátit se
podél svitu měsíce,
měsíc je jen jeden,
a až nám vybledne,
tak je den…



Masová kultura
„To je masa!“
Řekl rozzářený řezník
při pohledu na moře lidí
před jeho dobře
prostřeným krámem.



Skrytá i zjevná
Já si hlavu nelámu
- dám prostě na reklamu.
Pak často řku reklamě:
„Ty tlamo, už neklam mě!“



Vážený Pane,
hóóódně moc bych si přál
6 modrých autíček,
digihru, budíka
a pejska na klíček.
A když nic jiného,
Tak aspoň mobil
- brnknu Vám,
kdyby zas táta se zlobil.
Nebo spíš přineste
klid mezi rodiče.
Ať nechcu utíkat.
Přijďte už!
Honzíček



Buchty
Říká buchta buchtě:
„Bůh Tě má moc rád!“
Ta odpoví chutě:
„Jsem k sežrání, fakt!?!“



Klempíři
Ač to bude k nevíře,
chtějte z dětí klempíře!
Ať dělají plechy,
ať pokryjí střechy
a nezbude na neplechy!



Výstraha
VŠEM STUDENTŮM Z KOLEJE:
Máme tady zloděje!!!
Odváží se vylézat,
když vše chrouní,
a pak v houni
odváží hned, co zde je,
do starého železa.
Tak hlídejte koleje!



Chvála alá Bombina (latinsky kuňka)
Kdesi v lesích, dopoledne zrovna tuhle neděli,
hlučné kuňky z lesní tůňky na břehu si seděly.
Kdo šel kolem, skučel na ně: „Buďte trochu potiší!“
Zakuňkaly: „Promiňte nám, radujem se v Ježíši!“

„Do všech uší skřehot buší, copak to je za chvály?!“
co ty kuňky z lesní tůňky v jednom kuse kvákaly:

/: Kvá, kvá, kvá a kuňky, kuňky, kuňk,
brekeke, hop, hop, hop, skok a žbluňk! :/

Tak se chvály rozléhaly do šířky i do dálky,
radostí div nepuknuly všechny tyhle kvákalky.
Kdo šel kolem, jenom bručel: „Zbláznily se dočista!“
Ony na to brekotaly: „My jsme blázni pro Krista!“

„Do všech uší skřehot buší, copak to je za chvály?!“
co ty kuňky z lesní tůňky v jednom kuse kvákaly:

/: Kvá, kvá, kvá a kuňky, kuňky, kuňk,
brekeke, hop, hop, hop, skok a žbluňk! :/



No smoking
To tenkrát jsem byl v Anglii
– všichni známí chválili ji.
Však já jsem v téhle Anglii
zažil pěknou patálii...

English jsem very neuměl,
ani příliš nerozuměl
a asi jsem i zapomněl,
co bych v Anglii dělat měl.

Tak jsem se flákal v ulicích,
koukal se po kolemjdoucích
a viděl v různých podnicích
mnoho nápisů zářících.

Například nápis „Here we sing“.
Jinde zas bylo „Lunch for king“.
A i když nejsem žádný ing.,
přeložil jsem si „NO smoking“.

„Bez smokingu“ - toť to pravé,
zvítězil jsem, cizí dave!
A tak mé kroky zvídavé
šli po výzvě poNOukavé.

Vstoupil jsem do té budovy;
na sobě oblek džínový.
Kde jsem,mi nikdo nepoví
– jsou to frajírci liboví.

Už vím to – byl jsem v opeře
– ve vyšší kulturní sféře.
Už už jsem chtěl jít za dveře,
když náhle mě kdosi béře...

...zhurta mě chytil za vlasy
nějaký maník – sir asi,
anglicky cosi mumlá si:
„Co tady chceš, ty mamlasi?!“

No smoking – ten to způsobil,
že jsem se jim tam nelíbil.
Ten chlap mě jak žebráka zbil
a v mžiku jsem zas venku byl.

Tak to jsou ti Angličané
a jejich mravy vybrané.
Však ať stane se, co stane,
už nevrátím se! Nikdá ne...



A tma nemá šanci...
Maminka Slunce tůhle se spletla
- nechala ve tmě ždibínek světla.
Ostatní paprsky schovány u mámy
a tohle paprsče plní se chmurami:
Co si má počít samotné v noci?
Vždyť ta tma tmoucí nemá s ním soucit!
Paprsče srší, brečí a brouká...
…zářivé slzy probudí brouka,
vzdálený příbuzný byl ten brouk – beruška.
A tohle slunéčko mu v ouška zašušká:
„Neprskej, paprsku, a neboj se tmy,
noc v boji prohraje s denními dětmi.
I když Tě temná tma do koutku smetla,
vždycky ji zažene i ždibec světla!“



Formální komunikace
Lazar:    „Ahoj, Blážo, jak se máš?“
Blažej: „Lážo plážo. Vždyť to znáš.“
Lazar: „Zdraví hlavně...!“
Blažej: „A co Ty?“
Lazar: „...lezou na mě mrákoty.“
Blažej: „Ale, ale??!“
Lazar: „Je to tak!
neustále vyšší tlak.“
Blažej: „Ty jen žvaníš,
ne?“
Lazar: „Ne, ne!
- leze to výš den ze dne.“
Blažej: „A co jináč, jak to jde?“
Lazar: „Dík...“
Blažej: „...není zač.
(Marode!)“



Mlékárna
Když jsem byl ještě klučík malý,
do jedné vsi jsme chodívali.
A tam se udála jedna z těch příhod,
kterou nám zanechal velký Sam Život:
Tak tedy...
Ve vsi dědy Lebedy byla jedna mlékárna
a shodou okolností také jedna lékárna.
A v té vsi běželo vše jako na drátku
a až dodnes by tam vše bylo v pořádku,
kdyby jednou neřeklo si EM,
že si jen tak zajde někam ven.
Tedy EM šlo - levá, pravá - tak,
když tu náhle opřelo svůj zrak
o tu tamní lékárnu
(já snad z toho zestárnu!)
a EM napadlo v mžiku,
ztropit pěknou rotyku,
že tamější lékárnu
změní jim na Mlékárnu!
A tak teda...
Když šel děda Lebeda
jednou právě z oběda
pro trošičku mlíka do kyblíka
pro svého mazlíka - pro Macíka,
samozřejmě místo
aby šel na jisto
do mlékárny (měl to marný),
zašel prostě do lékárny...
A tam dali pro mazlíka
trochu pleťového mlíka!

Běda, běda - chudák děda
odešel pranic nevěda,
Macík, zvíře hladové,
sblajz to mlíko pleťové!
...Macík byl však dlouho zdráv a živ
a na odbyt šel ten mléčný div.
A mlékárna na tom byla stejně,
vše klapalo tam dál jak ve mlejně.
Tak například:
když měl někdo zlé bolení bříška,
na to byla vydávána čerstvá mléčná kyška.
Nebo když chtěl někdo z hochů
míti větší svaly,
eidam zralý na ty svaly
rádi předepsali.
Naši známí vesničani
chválili ty inštytuce,
prodavači ještě radši
mnuli štěstím svoje ruce.

Dodnes v té vsi (považte si!)
je ta trapárna
- lékárna je mlékárna
a mlékárna je lékárna.
Avšak v té vesnici
všichni ti chasníci
do této doby si pokojně žijí.
Léčí se sýry, které maj díry,
a každé ráno mlíko na pleť pijí...

A tak nám skončila velmi zdárně
miloučká příhoda o Mlékárně.